Mikulov

Hlavní stránka > Aktuality > Život není o nálepkách: ty jsi žid, já jsem ateista, ty jsi křesťan

Novinky a aktuality

10/7 2010

Život není o nálepkách: ty jsi žid, já jsem ateista, ty jsi křesťan

Rozhovor se Zuzanou Jurašíkovou, neformální tiskovou mluvčí Eframovic dětí.

Zuzana Jurašíková z Bohumína, čerstvá maturantka Střední umělecké školy v Ostravě, budoucí studentka Uměnovědných studií na Palackého univerzitě v Olomouci a účastnice obou ročníků mikulovského výtvarného Sympozia Efram.

Lačná po tom vyzpovídat někoho z Eframovic dětí jsem se přiřítila do galerie Efram. Tak to sice trochu dramatizuju, ale když už je řeč o výtvarném sympoziu, proč si vlastní iniciativu krapet nepřibarvit. „Kde schováváte tu svoji tiskovou mluvčí,“ naruším tvůrčí atmosféru. Vstává tmavovláska s velkýma očima a trochu nesmělým úsměvem. Asi jsem ji vyděsila. Usedáme na dvorku a obě se na sebe mračíme. Není v tom nic osobního. Jen moc svítí sluníčko. Zapínám diktafon a po chvíli je mi naprosto jasné, proč byla (leč nedobrovolně) zvolena jako tisková mluvčí Eframovic dětí. Je pohotová, má to srovnané v hlavě a odpovědi formuluje, jako kdyby dávala rozhovory den co den.

DS: Jak vzniklo označení Eframovic děti?
ZJ: To přišlo tak nějak spontánně. Mikulov je úžasné město, už loni jsme tu měli skvělý program, nic nám nechybělo a cítili jsme se tu jako doma. Paní Chludilová je pro nás paní Eframová. Sympozium nás nějakým způsobem ovlivnilo nebo nasměrovalo, což v podstatě rodiče dělají, takže proto jsme Eframovic děti.

DS: Sympozium je od počátku spjaté s židovstvím. Nepolekalo vás to?
ZJ: My jsme parta mladých lidí, kteří nevyznávají žádné náboženství. Ale řekli jsme si: fajn, aspoň se něco dozvíme. Ve škole vám řeknou ke každému náboženství, jaké mají písmo svaté, kam se chodí modlit, co můžou a co nesmí. Ale tady jsme se dozvěděli třeba i o písmu, že každé písmeno má nějaký symbol.  Všechno, co Židé dělají, má nějaký účel. Většinou celkem rozumný, funguje provázanost s historií. Židovství nestojí někde stranou, je součástí světa a všechny zákony, které platí u nás, platí i u nich, akorát že si je trochu jinak přeberou a jinak, řekla bych kreativněji, zobrazí.

DS: Takže to je nenásilná forma studia jednoho náboženství?
ZJ: Sympozium není jen o židovství jako takovém, ale hlavně o tom, jak vnímat lidi, jak přistupovat k životu. Z obrovské části je to filozofie. Lidi, kteří jsou věřící, se nás nepokoušeli obrátit na víru, ale snažili se nám srozumitelně předat svoje myšlenky, my jsme je pochopili a přijali prakticky za své. Ani náhodou by nás nenapadlo, že budeme s panem Achabem a lidmi, se kterými jsme měli besedy, vnitřně souhlasit, a že nás to tak nadchne. Všichni jsme se shodli na tom, že život není o nálepkách: ty jsi žid, já jsem ateista, ty jsi křesťan. Ale život je jenom o životě, a my bychom ho měli žít tak, abychom s ním byli my sami spokojení.

DS: Co pro vás tedy sympozium znamená?
ZJ: Možnost zamyslet se nad otázkami, které si často nepokládáme, nemáme na ně čas a přitom jsou to ty z nejdůležitějších.

DS: I letos jste pracovali pod vedením několika lektorů. Kdo vás nejvíce ovlivnil?
ZJ: To je těžká otázka. Každý byl předním odborníkem ve svém oboru. Řekla bych, že nejvíce na nás zapůsobil Achab Haidler, protože tu s námi byl nejdéle, mluvil srozumitelnou cestou o tom, o čem my příliš nevíme. Přestože v něm víra je, tak je to rozumný člověk a dokáže připustit nějaké řekněme mouchy, které jeho náboženství má. Není to kázání. Hodně charismatický člověk byl taky Fedor Gál.

DS: Sympozium je ale také o tvorbě. Na čem jste během týdne pracovala?
ZJ: Navrhla jsem několik protinacistických nálepek, plakát s krátkým zamyšlením nad spojením víry, Mikulova a vášně. Třetí prací je frotáž. To se papír přiloží třeba na náhrobek s reliéfem a přejede se suchým pastelem. Společně jsme vytvořili malbu sprejem na zeď, symbolických čtrnáct kamenů. My jsme zaměření na grafický design, to je pro nás prakticky řemeslo. Výtvarné sympozium je někde jinde, můžeme si tvořit tak, jak to cítíme.

DS: Takže je pro vás výtvarná forma jako způsob vyjadřování myšlenek a pocitů přirozená?
ZJ: Výtvarná forma se od těch ostatních výrazně liší. Když píšete nebo mluvíte, používáte pořád ta samá slova. Je to snazší v tom ohledu, že vám většinou všichni rozumí. Ale když se vyjádříte výtvarně, tak je to jenom váš způsob, vaše cesta. Pro lidi je to sice těžší pochopit, ale když vidíte, že vaší práci někdo porozuměl, tak porozuměl i vám. Jako byste dostala echo, že s tím člověkem bude snadnější komunikovat.

Obvykle působím důvěryhodně. Ani slečna Zuzana necítí potřebu využít moji nabídku autorizace rozhovoru. „Kdyby něco, tak vás zažaluju a vy mi pak uveřejníte tiskovou omluvu,“ loučí se.
Paní Eframová, že vy jste těm svým dětem vařila vtipnou kaši? :)
(DS)

Ilustrační obrázek

RSS zdroje novinek

Novinky z Mikulova přímo do vaší RSS čtečky. Co je to RSS?

Archiv novinek

Zobrazit fotogalerii