Nezapomeň na stěnu smrti
Nezapomeň na stěnu smrti
Aneb: 20 let po pádu „Železné opony“ 
Úvod
16. května 1989 umírá v havarovaném automobilu na hraničním přechodu ve Strážném chlapec jménem Kevin Strecker. Jeho matka se ten den společně s dalšími svými syny pokoušela prorazit hraniční závoru. Neúspěšně.
Kevin nepřežil. Bylo mu teprve devět let. Zemřel zcela zbytečně sedm měsíců před pádem československé železné opony. Stal se její poslední obětí.
Jenže za zbytečné můžeme označit prakticky všechny oběti stěny smrti, která vyrostla na jižní a západní hranici komunistického Československa. Mrtvých, včetně pohraničníků, bylo asi tisíc, přesné číslo stále neexistuje. Stejně tak neznáme jména všech obětí. A to navzdory skutečnosti, že právě v tomto roce si připomínáme již dvacáté výročí jejího zániku.
Mezinárodní rozměr
Devítiletý Kevin pocházel z bývalé NDR a se svou matkou a bratry se pokoušel dostat do šťastnější části své rozdělené vlasti. Místo toho zemřel na hranici stejně jako řada dalších jeho spoluobčanů. Na československé stěně smrti však končili svůj život i příslušníci jiných národů: Poláci, ale i občané západního Německa. Ostudný je případ důchodce Johanna Dicka, který byl ve špatnou chvíli na špatném místě – českoslovenští pohraničníci omylem přeběhli na německou stranu hranice, tam jej považovali za uprchlíka a... ...a zastřelili.
Československá železná opona nebyla totiž československou záležitostí. Byla hrozbou a nebezpečím pro všechny v její blízkosti. Jako takovou bychom ji měli chápat i dnes.
Dvacet let poté – co o ní víme?
O devítiletém Kevinovi toho stále příliš nevíme ani po dvaceti letech. Stejně tak málo toho víme i o mnoha dalších mrtvých, obětech, ale i československé železné oponě obecně. Její historie je přitom něčím víc než pouhou jednou kapitolou dějin totalitního Československa, či sověty ovládané východní Evropy. Je to dáno už samotným faktem, že během komunistického panování právě ona si vyžádala tolik obětí. Bylo jich víc než při sovětské okupaci Československa, víc než bylo popravených při politických soudních procesech v padesátých letech.
Smysl akce
Nejde jen o připomínku samotné existence železné opony. Festival spojený s konferencí by měl zkusit najít odpověď na otázky, zda toho o československé stěně smrti víme dost i dvacet let po jejím zániku. Zda víme dost o jejích tvůrcích, obětech i okolnostech jejího vzniku. Zda si její existenci dostatečně připomínáme, zda se o ní dostatečně učíme ve školách. A zda si uvědomujeme, že svoboda má svou cenu a mnoho lidí ještě před dvaceti lety riskovalo život, aby ji získalo. A mnoho lidí jej, bohužel, také ztratilo.
Poselství železné opony
Železná opona nebyla jen místem umírání, byla místem odvahy, chuti k životu na svobodě, vynalézavosti. Byla místem, kde lidský důmysl dokázal vítězit nad minovými poli a elektrickými zátarasy. A nakonec zvítězil. To je významné poselství historie železné opony. Stejně jako její historická omezenost: Československá železná opona nemohla přežít rozpad Sovětského svazu, uvolnění hranic v Maďarsku v létě 1989 a pád Berlínské zdi 9. listopadu 1989. Československá stěna smrti skončila během prosince téhož roku.
Festival
Hudební festival spojený s besedami a promítáním filmů má samozřejmě přiblížit dobu existence železné opony. Ale klade si další cíl: Ukázat a nabídnout veřejnosti poselství některých z lidí, kteří tehdy riskovali a vydali se na druhou stranu hranice. Předvést jejich motivy, očekávání ale i zklamání. V rámci besed by tedy měli vystoupit někteří z těch, kteří železnou oponu překonali, či se o to alespoň pokusili. Jaké motivy měli a jak uvažovali?
Konference
Moderované setkání odborníků, pamětníků, učitelů a další odborné veřejnosti má za úkol zmapovat současný stav vědomostí o železné oponě a najít odpověď na následující otázky:
Víme o železné oponě dost?
Jestliže ne, proč?
Co se dá udělat pro zlepšení?
A případně najít odpověď na podotázky: liší se naše vědomosti na obou stranách hranice? Tedy například proti Rakousku či Německu? Učí se dost ve školách? Máme možnost se s historií železné opony někde seznámit?