Vernisáž výstavy obrazů Renaty Klogner-Štolbové
Neděle 5. 9.
Galerie Efram, začátek od 16 hodin
Galerie Efram zve na vernisáž výstavy obrazů Renaty Klogner-Štolbové. 
MgA Renata Klogner Štolbová, akad. malířka
*1958 České Budějovice
Studia:
1977-1979 Pedagogická fakulta UK, obor český jazyk-výtvarná výchova
1979-1985 VŠUP v Praze (speciální ateliér ilustrace a grafiky)
Další studia:
Arteterapie, PhDr. Milan Kyzour
Integrovaná psychoterapie, prof. F Knobloch, pětiletý psychoterapeutický výcvik
Pracuje v oborech:
knižní ilustrace (ilustrace 20 titulů pro česká a zahr. nakladatelství)
divadelní a loutkové tvorby
volné malby, vystavuje v Čechách a v zahraničí.
Zastoupena v galeriích v Čechách a na Moravě
Větší realizace:
1996 14 obrazů Křížové cesty v kapličkách kolem kostela K.I. Dientzehnhofera v poutním místě Dobré Vodě u Českých Budějovic
Křížová cesta v návesní kapli sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic.
Zastoupena v českých i zahraničních soukromých sbírkách; USA, Kanada, Venezuela, JAR, Holandsko, Německo, Japonsko.
Spolu s řezbářem Tomášem Štolbou, vytvářejí dřevěné malované betlémy.
Největší v kostele P. Mariie Bolestné v Dobré Vodě u Českých Budějovic, další v majetku soukromých sbírek.
S TICHÝM SOUHLASEM BOHA
Renata Štolbová studovala v letech 1977-79 na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích český jazyk a výtvarnou výchovu. V roce 1985 ukončila studium na VŠUP v Praze – ateliér knižní ilustrace a grafiky. V roce 1995-96 realizovala 15 maleb 125x85 cm pro Křížovou cestu v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Autorka je členem mezinárodního sdružení výtvarníků Die Spirale se sídlem ve Vídni a členkou Nového sdružení pražských výtvarníků.
Mimo centrum rušného bohémského života, na kraji Českých Budějovic v Dobré Vodě, žije poetická malířka Renata Štolbová.
Málokdo z těch, kdo procházejí kolem patnácti maleb – výjevů z Ukřižování Krista – ve výklencích u místního poutního kostela, tuší, že právě jejich autorka je ona. Už proto, že na nich chybí podpis autora a že Renata se nerada chodí dívat na obrazy, které namalovala před několika lety. Po vysoké škole začínala nejdříve s knižní ilustrací pro česká i zahraniční nakladatelství (například Odeon, Čs. spisovatel, Portál, mnichovské nakladatelství Don Bosco, Regenbogen Klagenfurt), ale zároveň už začala malovat a samostatně vystavovat. Její dílo je zvláštní právě onou duchovností, uměním vcítění se do lidských emocí, včetně utrpení i radosti. Možná by se uživila i jako vynikající astroložka a kartářka. Její oči vás okamžitě zrentgenují a přesně určí diagnózu vaší duše.
Kde se u vás vzal onen cit pro knižní grafiku a malbu. Máte to v rodině?
To je docela jednoduché, už můj prapradědeček vlastnil koncem 19. století tiskárnu v Táboře a on i pokračovatelé rodu vždycky lpěli na tom, aby knížky byly krásné, vybavené ilustracemi. Tiskli s radostí i bibliofilie. Také ten talent přišel ze strany maminky, která ač děvče z venkova, toužila studovat oděvní návrhářství na uměleckoprůmyslové škole, ale nakonec bylo praktičtější jít na „zdrávku“. V padesátých letech se díky původu můj tatínek stal politicky nespolehlivým a já pak měla problém dostat se i na gymnázium – nakonec mne vzali až v Kaplici. Stejně jako maminka jsem chtěla na UMPRUM, ale nejdřív jsem si to musela zasloužit studiem výtvarné výchovy a češtiny na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích.
Nakonec to ale dopadlo dobře a studovala jste knižní ilustraci. Co vám ta škola dala?
Řekla bych, že jistou rozporuplnost. Něco tam probíhalo po oficiální linii a něco po zakázané. Vcelku ale musím říct, že mi dala díky profesorům hodně a koneckonců dala i mi i prvního manžela, který mne toho možná v grafice naučil nejvíce. I když byl vlastně spolužákem. Později založil vysokou školu designu v Plzni.
Jaká byla vaše první ilustrace knížky?
Už na škole jsem dostala od Vladimíra Justla zakázku ilustrovat básně Vladimíra Holana. Holan se pak stal doslova mým životním tématem. Největší práce pak asi byla pro Artii – ilustrace Středověkých evropských legend. Musím říct, že nejhůře se snad doprovázely balkánské legendy, v nichž se vyskytuje řada useknutých rukou a nohou.
Ve vaší volné tvorbě se objevuje hodně křesťanský motiv, jste věřící, protože vás k tomu vedli rodiče?
Vůbec ne. Postupně jsem k tomu dost bolestně došla. Možná i díky panu faráři z Dobré Vody, se kterým jsem se spřátelila. V roce 2000 jsem dokonce s místními věřícími putovala do Říma a byla jsem přijata papežem.
To byl ještě Jan Pavel II. Jak na vás ta audience zapůsobila?
Silně. Přinesla jsem mu svůj obraz Panny Marie Bolestné a o se mne zeptal, co bych si přála. Jediné, co mne tehdy napadlo bylo, aby mi požehnal práci.
A podařilo se?
Doufám, že ano. Pořád mám nové nápady, naposledy jsme s mým manželem Luďkem vymysleli patent na obrazy nasvícené zespodu a malované na laminát. Laminát je zajímavý materiál, který úžasně nahrává mé technice olejomalby. I když stále maluji na tradiční plátno, originálně laminované objekty a práce s nimi jsou pro mne objevem. Je to zajímavá technika a po nějaké době tápání se nám už společně daří ji zvládnout.
Jak vlastně vznikla ona unikátní série – Křížová cesta v Dobré Vodě?
Kolem kostela, jehož autorem je K.I. Dientzenhofer, byly postaveny kapličky, oprýskané a prázdné. Tak nás společně s panem farářem napadlo, že je oživíme výjevy z Ukřižování Krista. Četla jsem bibli a pracovala na tom asi rok a půl. Když bylo dílo hotové, měli jsme trochu strach, jak je místní lidé přijmou. Samozřejmě, že byly hlasy, že je to moc moderní, ale myslím, že časem si lidé zvykli a dnes už obrazy berou jako samozřejmost.
Neschází vám tady „daleko od davu“ inspirace velkoměsta?
Do Prahy jezdíme dost často – i na různé vernisáže, takže jsem doslova v „obraze“. A jinak mi ruch města neschází už proto, že i tady žijí zajímaví lidé, hned vedle jsou keramici Bambasovi, máme tu kamaráda grafika a fotografa Honzu Mlčocha. Také jsem zastoupena ve dvou českobudějovických galeriích, takže mám stálý kontakt s kolegy výtvarníky. Zkrátka nic nám neschází.
Výstava, kterou pořádá Galerie Efram, potrvá do 10. října.
