Kulturní krajina Mikulovska zažila v období pozdní renesance a raného baroka neobyčejnou aktivitu. Rybniční nádrže a drobné vodní toky jižně a východně od rezidenčního města Mikulova byly propojeny do velkolepé krajinářské soustavy, jejímž sjednocujícím prvkem byla voda. Rybniční kaskády, koryta potoků a náhonů, mlýny a rybárny, aleje a sady, mosty a letohrádky vytvářely až magicky působící krajinu.

V první polovině 17. století na ostrově v rybníku Portz vyrostl letohrádek s květinovou výzdobou a lesní zahradou. Tento ostrovní areál, přístupný po dlouhém cihlovém mostu a s městem Mikulov propojený dva a půl kilometru dlouhým oboustranným stromořadím, byl mimořádným architektonickým dílem své doby. Ještě koncem 19. století byl historiky označován za krajinářský klenot jedinečné krásy. Areál byl obklopený zahradami a kultivovanými porosty a představoval místo potěšení, oddechu a reprezentace mikulovských dietrichsteinských knížat.

Dnešní poloostrov, byl dříve ostrovem, zvaným podle rybníka Portz (či Tichý ostrov). Vodní hladina, která se tehdy kolem něj rozprostírala, měla vzhledem k dnešní rozloze rybníka zhruba dvojnásobnou plochu. V urbáři z roku 1629 je stavba letohrádku nazývána Lusthaus, byla opatřena bastionovým ohrazením, a protilehlé objekty provozně obytné zástavby byly původně spojeny s letohrádkem podzemní chodbou. Tento „rajský“ ostrov byl s pevninou spojen náročnou mostní stavbou o mnoha cihlových obloucích, která byla donedávna téměř zcela zapomenuta. Jako rozlehlý komplex obehnaný zdí s nárožními bastiony je zdejší soubor staveb zachycen také na prvním vojenském mapování z let 1764–1768 a zahrnoval kromě ostrovního letohrádku také na břehu umístěné sádky s rybárnou.

Zlatá éra celého areálu s letohrádkem byla náhle ukončena roku 1872, kdy v důsledku zavedení železniční trati do Mikulova byl rybník vysušen, a most tak ztratil svůj význam. Nadále však sloužil jako přejezd přes Rybniční potok. I když byl později rybník v severním okolí ostrova obnoven, železniční trať, která nedovolila jeho zaplavení v původním rozsahu, učinila z jeho jižní části pouze mokřadní les a louku. Ostrov se stal poloostrovem a v podstatě nepotřebný most pozbyl údržbu. Jedině díky dnes již nenapodobitelné kvalitě cihel zručných mikulovských cihlářů 17. století se stavba dochovala dodnes. Vzhledem k nepřístupnosti celého území po 40 totalitních let přišla současná rekonstrukce, provedená v letech 2019–2020, na poslední chvíli.

Přibližně po 250 letech začal postupný úpadek lokality. Stalo se tak v důsledku vysušení rybníka Portz (1855), a také v souvislosti s realizací železnice (1872). V polovině 20. století byl rybník ve své severní části částečně obnoven (dnešní Nový rybník). Poloostrov byl udržován až do začátku druhé světové války, jak potvrzuje zápis z roku 1937 (Haimatbuch Nikolsburg) o vzácné návštěvě z anglického Windsoru. Nebylo to poprvé, co Dietrichsteinové přijímali na ostrově významné evropské panovníky, bylo to však naposled. V roce 1938 pobýval na ostrově již pouze správce a po roce 1945 se celé území stalo součástí střeženého pohraničního pásma. V roce 1995, tedy až po zpřístupnění tohoto území, byl letohrádek i se svým areálem prohlášen za kulturní památku. Postupná oprava letohrádku začala v roce 2003 a probíhá dosud. Nyní je letohrádek v rukou soukromých majitelů.

Zakladatel ostrovního areálu

Zakladatel ostrovního areálu
Zdroj: Österreichische Nationalbibliothek, inv. nr. PORT_00000091_02.

Předpokládaným zakladatelem ostrovního areálu byl František kardinál Dietrichstein, který tak učinil někdy po převzetí rodové mikulovské domény po smrti svého bratra Maxmiliána roku 1611. Z roku 1629 se dochoval opis urbáře mikulovského panství, který Portz na více místech zmiňuje. Předchozí urbáře žádný panský areál na Portzu neznají. Dle urbáře z roku 1629 také víme, že ostrovní areál na konci první třetiny 17. století zahrnoval letohrádek (Lusthaus), libosad či okrasnou zahradu (Lustgarten) osazenou uměleckými díly, ovocnou a kuchyňskou zahradu a též lednici (Eisgrube). Urbář z roku 1655, zhotovený po smrti Františkova synovce Maxmiliána II. z Dietrichsteina, zaznamenává, že „více je parků na Portzu s květinami a různými stromy osázený, tam je také k dispozici zámeček Lusthaus, před kterým jsou zahrady“.

František kardinál Dietrichstein je všeobecně známou osobou středoevropských dějin raného novověku. Cíleně a vědomě přenášel na Moravu dobové koncepty italské rekatolizační kultury, s nimiž byl důvěrně obeznámen. Kníže coby duchovní byl iniciátorem několika mikulovských sakrálních staveb, mimo jiné Lorety a areálu křížové cesty na Svatém kopečku. Letohrádek s ohrazením doprovázený dalšími stavbami a opulentními zahradami měl poukazovat na velkolepost a vznešenost stavebníka, knížete pohybujícího se ve společnosti nevyšších církevních i světských hodnostářů katolického světa.

Zajímavosti

Před zahájením prací byl také proveden průzkum detektorem kovů spolkem Archeo Moravia. Nalezeny byly mimo jiné 3 mince - dva kusy 2 hellerů z období Rakousko-Uherska (1894 a 1911) a jeden fragment mince zřejmě poškozený průstřelem (zřejmě 10 haléř ČSSR z období 1953-1976). Dále byl nalezen soubor nábojnic z různých období, nejvíce z období 2. světové války. Mezi kovovým odpadem zde lze zmínit několik koňských podkov. Skladba nálezů prokazuje novodobou terénní úpravu povrchu mostu.

Ruiny hospodářské stavby

Při východním pobřeží ostrova byla umístěna hospodářská stavba, jejíž podobu v 17. století jsme schopni rekonstruovat jen hypoteticky, jelikož se dochovalo pouze její torzo. Mapa ostrova z roku 1785 zde zakresluje stavbu velice úzkého protáhlého půdorysu, odpovídající délce strany protilehlého bastionového plató. V současné době se zde nachází již jen zřícenina patrové budovy, na kterou v jižním směru navazuje obvodové zdivo přízemního hospodářského stavení. Budova byla vsazena do obvodové ohradní zdi ostrova, k níž byly později přistavovány další hospodářské stavby. Na torzálně dochovaném zdivu patrové budovy jsou patrné zbytky sgrafitového omítnutí, omítkových šambrán a některé pozoruhodné prvky, především zazděné kruhové okenní otvory v přízemí východního průčelí orientovaného k hladině jezera.

Historický plán

Historický plán zobrazující možné úpravy ostrova do počátku 19. století. Využití ostrova pro trávení volných chvil a zábavu šlechty je doloženo v urbáři mikulovského panství již k roku 1629. Zde je popsán na ostrově letohrádek a zejména okrasná zahrada okolo. Významnou událost zažil letohrádek na Portzu, tentokrát již jistě i s mostem, v červenci 1672. V rámci příprav na návštěvu císaře Leopolda I. píše v instrukci kníže Dietrichstein mikulovskému hejtmanovi, že má „můstek na Insel vysypat drobným štěrkem z lomu (ovšem žádné velké kusy)“. Zdroj: MZA v Brně, fond F 18 Hlavní registratura Ditrichštejnů v Mikulově, Historický plán zobrazující možné úpravy ostrova do počátku 19. století, nedatováno, mapa 146. Upraveno.

Letohrádek před rekonstrukcí

Průběh rekonstrukce

Letohrádek po rekonstrukci