Cihlový most

Unikátní historická stavba

Historický cihlový most je ve všech směrech unikátní stavbou nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru.

Fascinuje svým stářím, ale nemá obdobu ani z hlediska volby použitého materiálu a konstrukčního řešení. Od běžných rybničních a říčních mostů se odlišuje nejen stavební formou, ale především funkcí. Vznikl jako součást promyšleného architektonického záměru spolu s ostatními stavbami na ostrově a tamními sadovými úpravami a jeho reprezentativní význam svou formou esteticky povyšoval.

Turistická karta cihlového mostu

Vznik a konstrukce mostu

Situování loveckého zámečku na vápencový suk vyčnívající uprostřed hladiny rybníka Portz (též zvaného Nový), vybudovaného na sklonku středověku, přineslo s sebou i otázku přístupnosti objektu přes rozlehlou vodní plochu. Zásobování stavby zámečku si lze stěží představit omezené pouze na dopravu materiálu lodí. Je tedy na místě uvažovat o tom, že již době jeho výstavby, snad někdy ve dvacátých letech 17. století, existoval přístup na ostrov suchou nohou prostřednictvím mostu. Historické prameny stavbu cihelného mostu na Portz Insel blíže nespecifikují, můžeme tedy pouze nastolit otázku, zda stál již v době budování letohrádku, či zda mu předcházelo blíže neznámé, dřevěné provizorium.

Most byl situován do nejužšího místa rybníka, přesto dosáhl úctyhodné délky 95 m. Jeho šířka je 3,70 m. Tvoří jej patnáct půlkruhově klenutých cihelných mostních oblouků, oddělených subtilními pilíři s oboustrannými jehlancovými břity. Mostovku lemovala plná, cca 75 cm vysoká parapetní zídka. Krajní plně zděné úseky mostu zakončovala krátká rozevřená křídla s dekorativně tvarovanými nákolníky na koncích. Desáté pole mostu od jihu bylo původně tvořeno dřevěnou zvedací mostovkou; její existence je doložena ještě zobrazením na mapách z první třetiny 19. století, někdy brzy poté byla zrušena a prázdné pole bylo vyzděno v podobné formě jako ostatní části mostu. I úsek mostovky v původně nevyplněném poli byl po zaklenutí opatřen vápencovou dlažbou. Během současné rekonstrukce, kdy byl také proveden archeologický výzkum, bylo zjištěno, že na kamennou dlažbu navazovala vrstva cca 5–10 cm drobného štěrku z vápenců. Konstrukční řešení mostu bylo velmi promyšlené. Na část pilířů pod a mírně nad vodní hladinou byly užity velké opracované kamenné bloky, zbývající část byla provedená z cihel. Samotné mostní oblouky se směrem k patám dvakrát rozšiřují a v jejich vrcholech byly před líc vysazené cihly přitesány do dekorativního klenáku. Rovněž jehlancový tvar břitů byl získán finálním přitesáním cihelného zdiva. Jedinečně zachované zůstalo i řešení odvodnění mostovky skrze drenážní otvory vyložené obloukovými střešními krytinami – korýtky.

Zajímavosti stavby

Pro srovnání – mosty přes Dyji na panství i u sousedních Liechtensteinů bývaly dřevěné ještě v 19. století – jen výjimečně kombinované, například pozdně barokní most v Bulharech. Autor stavby sledoval nejen vizuální působení mostu na návštěvníka, ale zakomponováním pole se zvedací mostovkou jako prvku obranné architektury usiloval o vytvoření dojmu pevnostního charakteru místa, což korespondovalo i s terasovými zdmi kolem letohrádku. Jedná se o vyzrálé inženýrské dílo a je otázkou, zda jeho autorem nebyl některý ze severoitalských pevnostních stavitelů a architektů, již tehdy působili ve službách významných politicky angažovaných šlechtických objednavatelů v Čechách a na Moravě.

Lomy na kámen pro výrobu kamenných konstrukčních prvků mostu i pro jeho dláždění a štětování mostovky disponovalo mikulovské panství dostatečně. Urbáře ze 17. století jich jmenují třináct. Byly položeny na rozličných místech panství, v blízkosti Mikulova a letohrádku na Portzu se těžil především vápenec. Místního původu byly rovněž cihly, jak dokládá jejich označení písmenem N (Nicolsburg). V první polovině 17. století existovala v Mikulově pouze jediná cihlářská huť, na svoji dobu byla však nebývale velká, se třemi cihlářskými pecemi. Vzhledem k totožné technologii bylo v cihelně možné pálit i vápno, které se pak používalo pro přípravu malty při výstavbě mostu. V polovině 17. století, snad kvůli následkům třicetileté války, zde fungovaly již jen dvě cihlářské pece: první na 24 000 cihel, druhá na 19 000 při jednom výpalu. Další cihelny byly v okolních vsích panství, například v Dolních Věstonicích, Sedleci u Mikulova, Bulharech a Pavlově.

Obnova mostu

Stavba mostu se dochovala zejména díky dnes již nenapodobitelné kvalitě cihel zručných mikulovských cihlářů 17. století. I když v průběhu staletí byla prováděna jeho základní údržba, vzhledem k nepřístupnosti celého území po 40 totalitních let došlo působením náletové vegetace, jejího kořenového systému a nežádoucímu rozebírání mostu nezodpovědnými jednotlivci k podstatnému narušení některých jeho částí. Jeho rekonstrukce, provedená v letech 2019–2020 v rámci projektu Portz Insel, tak přišla na poslední chvíli.

Celá rekonstrukce byla poměrně náročná. Na počátku prací byl totiž most z větší části zahrnut zeminou a téměř zcela skryt v náletové zeleni. Bylo tedy nutné nejprve most odkrýt. To znamená, že byla odtěžena zemina v okolí mostu, dále vykáceny náletové stromy a křoviny a také očištěna vozovka mostu od nánosů zeminy. Teprve pak mohl být alespoň částečně zjištěn skutečný rozsah poškození mostu.

Samotnou opravu mostu lze rozdělit na dvě části. A to na opravu dochované původní spodní části mostu pod římsou na úrovni vozovky a dále na doplnění téměř zcela chybějícího zděného zábradlí mostu. Při obnově spodní části mostu byla snaha o použití co nejvíce původních cihel nalezených při opatrném skrývání zeminy v okolí mostu. Tyto cihly pocházející z první poloviny 17. století byly zhotoveny přímo pro stavbu mostu a jsou opravdu velmi kvalitní. Většina z nich byla označena otiskem písmene N (jako Nikolsburg). Doplnění chybějícího zděného zábradlí mostu bylo z důvodu nedostatku původních cihel realizováno z jiných starších cihel, a které pochází až z pol. 19. století. Zděné zábradlí bylo zpět obnoveno do jeho původní historické výšky a část chybějící do výšky 110 cm, byla doplněna kovářsky pojatým zábradlím. Jde o konstrukčně jednoduché ocelové zábradlí, které přiznává, že je ze současnosti. Při pohledu na most je tak i pro laika patrné, že zábradlí nepatří k původnímu mostu. Toto řešení tedy naplnilo podmínky současné legislativy na bezpečný provoz této stavby a také požadavek památkářů na jeho současné provedení.

V průběhu prací se objevila také celá řada překvapení. Zajímavostí například bylo, že při očištění mostovky vozovky od nánosu zeminy, která místy činila až půl metru, byla nalezena původní vápencová dlažba pocházející z doby vzniku mostu (1. polovina 17. století). Tato dlažba byla tedy opravena (byly doplněny chybějící místa dláždění), avšak z důvodu její ochrany je skryta pod novým mlatovým povrchem. Dále ve spodní části oblouků kleneb mostu byly zjištěny četné trhliny, které bylo nutné staticky zajistit. Výrazněji oproti původnímu předpokladu byly rovněž poškozeny kamenné pilíře mostu, proto bylo nutné chybějící opracované vápencové kameny nově zhotovit a doplnit.

Po provedení výkopů a odtěžení zeminy kolem mostu došlo v průběhu prací k nastupování spodní vody, která tak musela být trvale odčerpávána. Při zimním přerušení prací včetně čerpání vody potom došlo k vyrovnání hladiny vodní plochy v okolí mostu s hladinou Rybničního potoka, který podtéká pod mostem a v určité etapě prací musel být přeložen do provizorního koryta. Bylo tedy vhodné upravit tu část projektu, která řešila vrácení toku do původního koryta potoka z jeho provizorní přeložky. Na základě této změny vznikla po ukončení prací v okolí mostu drobná souvislá vodní plocha a opravený historický most se tak mohl opětovně zrcadlit ve vodě.

Záměrem projektu byla nejen oprava mostu, ale také jeho zpřístupnění. V minulosti na most navazovala cestní síť, která však po 2. světové válce zcela zanikla, most tak byl úplně nepřístupný. V rámci projektu Portz Insel byly tedy tyto cesty znovu obnoveny. Ty nyní vedou až k rakouskému Drasenhofenu. V rámci projektu byla rovněž pro snadnější orientaci návštěvníků v této lokalitě vybudována naučná stezka.

Před zahájením prací byl také proveden průzkum detektorem kovů spolkem Archeo Moravia. Nalezeny byly mimo jiné 3 mince - dva kusy 2 hellerů z období Rakousko-Uherska (1894 a 1911) a jeden fragment mince zřejmě poškozený průstřelem (zřejmě 10 haléř ČSSR z období 1953-1976). Dále byl nalezen soubor nábojnic z různých období, nejvíce z období 2. světové války. Mezi kovovým odpadem zde lze zmínit několik koňských podkov. Skladba nálezů prokazuje novodobou terénní úpravu povrchu mostu.